Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Málokedy sa hudba dopĺňa s obalom a klipom až takto dobre. Alebo inak: Kým dobrá hudba nie je samá o sebe až taká ojedinelá, dobrá hudba s precíznym vizuálom vždy príjemne prekvapí.
Obal a klip povedia v tomto prípade takmer všetko.
Obal je naoko bezchybný, možno až sterilný. Pod jeho povrchom však cítiť pnutie - podobne ako v hudbe. Zdeformované makrodetaily v ňom slúžia celku a zároveň samé o sebe obsahujú stopy života.
Klip rešpektuje jednoduchosť, atmosféru a hlavne vnútorný rytmus albumu. Tiež neprináša žiadne vyvrcholenia. Pôžitkom je samotné prúdenie času a myšlienok.
Elektronika Jona Hopkinsa sa odohráva v dvoch vrstvách – kontrastoch. Je veľmi rytmická, no zároveň melodická, naspodku regulárne ambientná. Spočiatku je jemne agresívna, neskôr iba jemná. Navonok jednoduchá, vnútri premyslená. Chvíľu takmer tanečná, chvíľu iba klavírna. Za každých okolností - aj ku koncu, keď je o niečo slabšia - zostáva zľahka hypnotická.
8 / 10
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
